Jak zbourat hitparádu krok za krokem

Když v polovině 19. století napsal E. A. Poe esej Filozofie básnické skladby, v níž rozebral, jak složil báseň Havran, rozmetal mnoha lidem ideály o nespoutané fantazii básníků. Ukázal, že za zdánlivě divokou obrazností stojí obyčejná taktika a matematika. Podobně zapůsobila v roce 1988 kniha od hudebního seskupení KLF nazvaná KLF manuál, jež před pár lety vyšla i česky.

Její autoři Jimmy Cauty a Bill Drummond, dohromady KLF, sepsali krátce poté, co prorazili na první příčku britské hitparády, návod, jak může podobného úspěchu dosáhnout kdokoliv. Kdokoliv, kdo umí aspoň trochu míchat hudbu a… přečte si KLF manuál.

Pionýři taneční hudby KLF ovšem nebyli žádní nováčci spadlí z nebe. Bill Drummond byl zkušený hudební producent a kytarista, Jimmy Cauty také hrál na kytaru, vyznal se v elektronice a téměř ve stejné době spoluzaložil taneční The Orb. Oba to byli zatraceně chytří chlapíci, což je znát i ze stylu, jakým je KLF manuál napsaný. Text je prošpikovaný suchým britským humorem, asi jako Top Gear, a dodnes v něm můžete nacházet inspiraci.

Kniha začíná doporučením, že nejlépe se tvoří někomu, kdo je švorc a na podpoře. Jen takový člověk má správný náhled, jak společnost funguje, a opravdu se snaží. Ideální je, když jsou v kapele dva lidé. Druhého potřebujete jako oponenta svých bláznivých nápadů. A víc než dva, to už zavání sestavováním politické strany.

Autoři tvrdí, že hudba se v zásadě nemění, je pořád stejná. Protože emoce lidí se nemění, posluchači chtějí pořád totéž, jen vývoj technologií tomu dává pro každou generaci trochu jiný zvuk. Co tedy dělá hit hitem? Všechny hity, když si je rozeberete, dodržovaly „zlatá pravidla“. Hudební axiomy, o nichž se nediskutuje, které prostě fungují. Skladba musí mít taneční groove, který se potáhne po celou dobu jejího trvání. Píseň nesmí trvat déle než tři a půl minuty. Musí obsahovat úvodní pasáž, sloku, refrén, druhou sloku, druhý refrén, break, dvojnásobný refrén a závěr. A textu v ní nesmí být moc. Na vyprávění příběhu zapomeňte. Nesmí to být moc rychlé, aby se na to dalo tancovat.

Další rady? Chtějte hudební studio s odpovídajícím technickým vybavením. Nahrávací studia se dají rozlišovat podle počtu stop, na které mohou jejich páskové gramofony (jsme pořád v osmdesátkách) nahrávat. Od čtyřstopých až po 48stopá. „Každý dobrý zvukař se vás bude snažit oslnit faktem, že Sergeant Pepper's byl natočen na čtyřstopý magnetofon. Tato skutečnost je pro nás samozřejmě stejně relevantní jako informace, že při stavbě pyramid se také nepoužíval železobeton.“

Ano, KLF radí nejprve si zamluvit studio a pak teprve uvažovat nad skladbou. „Nesnažte se to celé vymyslet dříve, než vkročíte do studia,“ zní jedno z pravidel. Poptejte se u svých známých, jestli nemají nějaké použitelné nápady. Každý je má, ale do praxe je skoro nikdo neuvede. Základní beaty si můžete půjčit z jiné skladby, nejlépe nějaké úspěšné. Zpěvák je egoista, který neumožní objektivní náhled na celou píseň. Potřebuje hudebního partnera, který ví, kam ji vést. Najděte si zpěváka s co nejpodivnějším, tudíž zapamatovatelným hlasem.

A tak dále. Když se KLF následně pokusili o další první příčku v hitparádě podle vlastních pravidel, byl to propadák. Příliš se vzdálili životu na podpoře.