Jak americký inženýr Robert Moog změnil tvář hudby

V dnešní digitální době je možné vykouzlit téměř jakýkoliv zvuk. Ale v dávných dobách analogu byli muzikanti odkázáni jen na zvuk nástrojů, které případně mučili nejrůznějšími mechanickými způsoby. Pak ale přišel inženýr Robert Moog a nabídl jim zázrak v podobě analogového syntezátoru.

Systém modulů schopných měnit zvuk podle mnoha parametrů se stal nejpoužívanějším elektronickým nástrojem všech dob. Podobné pokusy se konaly již dříve, ale Moog byl první, kdo nabídl hudebníkům nástroj dostatečně malý a přenosný, aby ho mohli vzít na turné a na pódium.

V podstatě tady je základ elektronické hudby jako takové. Moogovy nástroje byly tak oblíbené a rozšířené, že se někdy jeho jménem nazýval v běžné mluvě jakýkoliv syntezátor, asi jako se dnes říká vysavačům lux podle názvu původního výrobce, firmy AB Lux.

Robert Moog, který zemřel v roce 2005 ve věku 71 let, se původně bavil stavěním thereminů. Poprvé se s tímto futuristickým nástrojem seznámil ve svých čtrnácti letech v populárním časopise o elektronice. Na základě popisu si jeden vyrobil a přizpůsobil. V padesátých letech založil firmu na výrobu thereminů a sad k jejich sestavování. Od dětství chodil na přání rodičů „na piano“, ale víc ho zajímaly záhady fyziky…

Když se v šedesátých letech přestalo jeho byznysu s thereminy dařit, začal vyrábět na žádost skladatele Herberta Deutsche modulární syntezátory. Zvuk postupně procházel jednotlivými moduly, které jej různě upravovaly. Jednoduše řečeno syntezátor nabízel paletu možností, jak si se zvukem hrát jen s pomocí kláves (i když ani ty nebyly nezbytné) a desítek knoflíků.

Sám Moog se za nějakého vynálezce nepovažoval. „Jsem výrobce nástrojů,“ říkal o sobě skromně. Faktem je, že většina prvků v jeho přístrojích vznikla jako reakce na žádost některého z hudebníků, který mu popsal, co by potřeboval. Robert Moog je následně „jen“ vyrobil.

Po jeho syntezátoru s chutí sáhli Beatles pro několik skladeb na albu Abbey Road, stejně tak Herbie Hancock či Sun Ra. V sedmdesátých a osmdesátých letech se syntezátory staly už úplně samozřejmou součástí výbavy hudebních skupin. „Tušil jsem, že to má uplatnění v populární hudbě,“ řekl v jednom rozhovoru Moog, „ale našimi prvními zákazníky byli spíše experimentální skladatelé, což není zrovna trh, ze kterého by koukal velký byznys. Doufali jsme, že jich prodáme tak stovku.“

O padesát let později jsou modulární syntezátory stále ve službě. V posledních letech dokonce zažívají nárůst popularity.